Assault 1945 - boj o Počernice"

motto: Killroy was here aneb "mami, jsem doma!"

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Tak po dlouhé době usedám nad Tvé stránky, abych Ti popsal roztomilý a odpočinkový víkend. Naši drazí kolegové
ze 17. výsadkové divize uspořádali u Počernic divácky atraktivní operaci, kterou nazvali "Assault 1945."
Protože jim asi chyběli nějací paňácové na vrátnici, oslovili naši hrdinnou divizi, aby dodala několik příslušníků
vojenské policie, kteří jsou dostatečně pomatení aby se tohoto úkolu, navzdory předpovědi počasí, zhostili.
Kolega Kůrovec tyto požadavky splňuje více než dostatečně a protože mne oslovil v době, kdy meteorologické hlášení
nebylo ještě k dispozici, přislíbil jsem účast. Když věštba meteorologů k dispozici byla, trpce jsem zalitoval svých
neuvážených slov, ale teď když sedím po akci doma na zadku, vykoupán, napapán a odvšiven, jsem moc rád že jsem to absolvoval.
Sešli jsme se na romantické louce u dálnice v Počernicích již v pátek v podvečer. Účast z naší divize nebyla pravda nijak hojná,
ale zato se tam sešel velmi podařený spolek. Krom již zmíněného Kůrovce a mne se z hloubi lesů brdských vynořil Pavel, doprovázen
Ivoškem a svým věrným Jeepem, z Brandejsa, hopsa hejsa, Míra řečený Hynais v doprovodu nezbedného synka a konečně z vinorodé
Moravěnky dorazil Mick s kamarádem Maldrem, který ač toho mnoho nenamluví je i tak k nepřehlédnutí, protože měří asi 3 metry.
Postavili jsme si na naše poměry skromný stan u vjezdu do militaristického areálu, zbudovali závoru napříč cestou a oddali se
nicnedělání. Míra ještě vytasil nově nabytou elektrocentrálu s hrdým označením "Onan," což zavdalo příčinu mnoha nejapným žertům
na adresu čerstvě rozvedeného majitele. Nicméně nutno uznat že stroj pracuje plynule a spolehlivě a snad poprvé za celá ta léta mohu
tedy bez uzardění prohlásit že naše společnost byla osvícená. Spát jsme šli brzy, navzdory všemožným vůním a lákadlům z nedalekých
kiosků a nijaká alotria se neudála.
V sobotu jsme vstávali časně a přes všechna Kůrovcova předchozí ujišťování, že celodenní strava je zajištěna u výsadkářů, potupně
jsme posnídali u kiosku. Nakonec to ale vůbec nevadilo, protože potraviny nabízené místními podnikateli byly velice hodnotné
a chutné. Co mne osobně velice nadchlo, byl výčep nealkoholického piva, díky němuž bojovníci nebyli nuceni lemtat šílené limonády
a zároveň se nemuseli obávat že jim dá nějaké bengo dýchnout a bude malér.
Dopoledne také proběhla registrace ozbrojenců a jejich zbraní, která mne dovedla do tábora výsadkářů. Samozřejmě jsem to tam okukoval,
abych viděl jak to má zavedeno konkurence a věru bylo nač se dívat. Nemusím se nijak dlouze rozepisovat protože fotografie jsou
přiloženy, ale moc se mi to líbilo. Jako voják s kuchyňskou praxí jsem ocenil především prostorný stan kuchyně, kde po sobě kuchaři
nešlapou a vzájemně se nepolévají sosy a jinými záhadnými tekutinami. Stan je otevřen, což možná za větrného počasí není úplně ideální,
ale zase se tam osádka nedusí benzínovými puchy a čmoudy. Z výsadkářské menáže jsem ochutnal toliko guláš, ale pošmákl jsem si.
Navíc zmlsaný a zfunělý moravský synek Mick nepapá kližku, takže jsem měl dvojitou porci masa a ogar se ládoval jen omáčkou.
Jeho smůla. Výstavka rozličných GI exponátů je taktéž na fotografiích a myslím, že obec divácká toho za dobrovolné vstupné dostala
víc než dost.
Další atrakcí kterou nemohu nezmínit byla miniaturní figurka sotva zletilé slečny, kterážto v zoufale krátkých šatečkách rudé barvy
stojí na podstavci a tváří se provinile. Na tom by nebylo nic pozoruhodného, kdyby ovšem nešťastné děvče nejevilo známky vysokého
stupně těhotenství a na soklu se neskvěl potutelný nápis "KILLROY WAS HERE!"
Toto lascivní pimprle vytasil Míra s poťouchlou jiskrou v oku a celý kolektiv tím královsky pobavil. Rozhodně nepamatuji,
že by někdy v minulosti tito hrdí bojovníci jevili tak plamenný zájem o panenky.
Odpoledne následovala dvoudílná bitva, jíž jsem se vychytrale nezúčastnil. Ne že by mi střílení směrem k velkoněmeckým kolegům
působilo nějaké morální obtíže, ale morální obtíže mi působí čištění pušky, takže jsem se jen natřásal na bráně a dělal okrasu.
Diváků bylo hodně a mnozí byli tak velkorysí, že do kasičky vrhli nějaké to dobrovolné vstupné. Kasičku bylo třeba pečlivě střežit
neboť si ji někteří pletli s popelnicí a odhazovali do ní tácky od klobás a navíc kolem ní celé odpoledne mlsně kroužil vychytralý
houmeles vybavený rumcajsovským plnovousem, dvěma zuby a skládacím bicyklem stáří biblického. Pouze přítomnost nás vojenských
policistů a našich nebezpečně vyhlížejících pendreků z tvrdého dřeva odradila běsa od spáchání činu trestného. Prevence je prevence.
Program byl hodnotný a po jeho skončení jsme si dali zasloužené pivo a usedli do našeho stanu k besedě. Ivošek jako obvykle vytasil
láhev nějakého vlastnoručně vyrobeného nápoje, ale protože vím, že v hodinách lektvarů dosahoval výborných výsledků jenom v období,
kdy se probíraly jedy, s díky jsem odmítl. Ostatní sice přežili, ale sichr je sichr. Večírek to byl báječný a užili jsme si to skvěle.
Nedělní ráno se vybarvilo vskutku šeredně. Počasí deštivé, větrné, obloha zatažená, prostě hnus. Navzdory těmto skutečnostem se ale
dostavila i celá řada velice otrlých a statečných diváků. Vyzbrojeni pláštěnkami, paraplaty a nepromokavými bundami, přišli shlédnout
nedělní bitvu. Ta byla sice už jen jednodílná, ale všichni aktéři se evidentně snažili zbavit veškeré zbylé munice, takže rachot to byl
pekelný a divácky vděčný. Počasí ale stejně nedělní produkci poznamenalo a jakmile bitva skončila, publikum uhánělo ku svým domovům
až jim za patami čvachtalo. Nedivím se jim ani za mák.
My jsme také okamžitě složili celý cirkus a vyrazili do vyhřátých obydlí, potupně se měníce v civilisty a jinou mírovou čeládku.
Nijak nezávidím Kůrovcovi, který musí ještě doma v garáži roztáhnout to mokré šapitó, aby to nezplesnivělo, ale je to úředník a zítra
si odpočine v práci.
Velice děkuji všem lidem kteří tenhle víkend zorganizovali, protože to musela být práce témeř nadlidská a bylo to senzační. Taktéž
děkuji drahým kolegům od pěchoty za krásně prožité okamžiky a zejména Mírovi za tu debilní panenku, protože takovou krásnou hovadinu
jsem už dlouho neviděl.
S láskou Jeníček.

Zpět na přehled akcí