Povedený víkend v Křemži s tancovačkou

motto: "Kam se poděla Adélka??"

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Takže tedy Křemže. Toto nádherné městečko se skví na jihu Čech, jihozápadně od Budějovic a severovýchodně od hory Kleť, kterážto činí
malebné pozadí výhledu z města. Křemže byla určena za cíl letošní jízdy vítězů a naše hrdinná divize do ní dorazila v pátek, 7.V. kolem páté
hodiny odpolední. Já jsem tam ovšem dorazil s určitým časovým odstupem a to ještě jenom díky drahému Siheláčkovi, který mne naložil
a bezpečně odvezl až na místo. Zároveň je nutno podotknout, že celý výlet také vymyslel, protože já jsem se tam neměl jak dostat
a nenapadlo mne ani ve snu, někoho prudit, aby se mnou těch 150 kilometrů absolvoval. Nakonec se mi ale s odvozem nabídla i Káťa,
která jela do války v sobotu ráno, z cehož jistě laskavý čtenář dokáže usoudit, že jsem v kolektivu nesmírně oblíben a kde kdo mne chce
do auta. Prostě je o mne bitka. Tímto Kačence i Siheláčkovi děkuji a přejdu k ději.
Sihelák měl dorazit v pátek kolem páté hodiny, ale byv stižen panickou nedočkavostí, dorazil již v půl, což byl přesně okamžik, kdy jsem
opustil sprchu, doprovázen rozjařeným a úplně promočeným papouškem. Do toho zazvonil telefon a pan Sihelák mi oznámil, že stepuje před
domem. Byla to poněkud nepřehledná situace, protože Sihelák hulákal do telefonu, já jsem hulákal na Siheláka a na papouška, papoušek
hulákal na mne, protože odmítal nastoupit do klece a do toho hulákala televize, takže neslyšel nikdo nic. Běhal jsem po kvartýře
lehce maskován ručníkem a pronásledoval odbojného opeřence, značně stresován vědomím čekajícího Siheláka. Papoušek z toho měl velikou
legraci, protože narozdíl ode mne umí létat a stokilový nahatec, funící mu v patách ho velmi pobavil. Nakonec jsem zanechal násilí
a uplatil darebáka piškotem, za kterým je obvykle ochoten zalézt zpátky na bidélko a zmlknout. Poté jsem se chvatně ustrojil,
popadl veškeré (naštěstí předem sbalené) atrakce a vyrazil z domu.
Sihelák pokojně spal na schodech v parku! Šlak ho tref!
Cesta proběhal hladce, v rámci pátečních možností a v podvečer jsme dorazili na náměstí Křemežské, kde již svá šapita vztyčil slavný
Cirkus Čermák. Nijaké výrazné vítání se nekonalo, protože si všichni mysleli, že jsme nakukovali zpoza rohu a čekali, až to všechno
postaví a pak teprve se přihrnuli, ale to nám opravdu křivdili. Cestou jsem jen jednou ukecal Siheláčka, aby zastavil na pumpě,
kteroužto žádost jsem zdůvodnil touhou po kávě a cigáru. Lidi (!!), to kafe bylo tak příšerné, že bych raději opravdu stavěl ty stany.
Na druhou stranu se nikomu nedivím, že po nás vrhal nenávistné pohledy. Chlapci byli totiž po týdenní dovolené tak zbědovaní, zarostlí
a zašlí, že je musel pohled na dva vymydlené metrosexuály řádně nadzdvihnout. Pohodil jsem tedy svou batožinu do stanu mužstva a chvátal
do kuchyně. Tam se mi naskytl velice žalostný pohled. Kolem sporáků se ploužil muž zanedbaného zevnějšku, oděn v kdysi modrou zástěru
a šat neurčité barvy a stáří. Jeho zchátralý obličej byl stažen do výrazu mučedníka a orámován strništěm prošedivělých vousů. Oči, kdysi
snad živé a radostiplné se kalně dívaly zpod smutného a povislého obočí. Nohy, obuty toliko poustevnickými opánky, ho jen stěží dokázaly
pozvolna sunout za vytýčenými cíli a hlas, onehdy tak bujarý a bohatýrský jen zlomeně bručel, když mezi zuby drtil strašlivé kletby
a zoufalá volání. Byl to Tata! Týden útrap a péče o nenasytný kolektiv ve spojení s neposlušnou technikou vykonaly své a na mně nyní bylo,
abych tohoto prastarého převozníka zbavil jeho vesla a postavil se na palubu naší polní kuchyně. Zamáčkl jsem slzu, jež se mi drala do oka
při pohledu na mého drahého druha, opásal jsem se běloskvoucí zástěrou a jal se krájet chleba. Bylo mi velkou útěchou, že Otec začal viditelně
nabývat sil. Již zanedlouho dokázal souvisle nadávat a večer mi dokonce dal nacpat fajfku svým nádherně vonným tabáčkem.
Dalším bodem, o kterém je třeba se zmínit je skutečnost, že mezi naše technické vymoženosti se zařadil nový pivní flašinet. Nevím přesně,
kdo je původcem onoho zařízení, ale chlapci odkudsi vykouzlili úchvatný pidikompresorek, stáří namoutě biblického, který jsa poháněn
litinovým kolem s klikou, vydává komický zvuk: a ss a prd, a ss a prd...! Kromě tohoto lascivního zvukového projevu vydává ze svých útrob
též stlačený vzduch, jenžto jest schopen vypudit ze sudu pivo do nastavené nádoby. Sud s pivem jsme obdrželi od kohosi z našeho početného
fanklubu, takže jsme si páteční večer mohli zpříjemnit kvalitním nápojem. Stačilo zatočit klikou a ... zatočené a natočené pivo bylo na světě.
Nicméně stav naší jednotky rozpozná ctěná čtenářská obec nejlépe z faktu, že jsme ten sud nedokázali dopít ani do neděle. Válka je strašná!
Sobotní ráno se přihlásilo velice slušným počasím a mne zastihlo od šesti hodin s oním převoznickým pádlem. Vcelku zištně jsem si vyremcal
hlídku od šesti hodin ranních, protože to bývá jediná chvíle, kdy slunce vykouzlí úchvatnou atmosféru a po táboře se nemotá žádná osoba,
dokonce ani Zdenda. Tedy čas pro fotografii. Navíc bylo třeba krájet potraviny na snídani a krom toho jsem starý a mnoho toho nenaspím.
Den probíhal v divém zmatku. Ukázalo se, že na programu je několik oficiálních akcí, jako odhalování pomníků, sázení stromů svobody a další
pietní a vzpomínkové akce. Jednotka se zmítala mezi rozličnými pořadovými nácviky, odjezdy a příjezdy, táborem od časného rána proudily
skupinky místního obyvatelstva a večer se chystal ples! Sobota prostě utekla jako blesk.
Plesová sezona je sice ještě daleko, ale Křemežští představitelé se rozhodli uspořádat tancovačku u příležitosti oslav osvobození a my
jsme měli být jednou z exotických atrakcí. Jsem přesvědčen, že co se týče exotiky, rozhodně jsme nezklamali. Někteří z vojáků totiž své hlavy
ozdobili vkusnými parukami, budícími u žen údiv a u plešatých pánů závist. Celkem to chápu, protože vidět blonďatého Fíka byl i pro mne
nezapomenutelný zážitek. Náš stříbrovlasý elegán Dědek nám dal vzpomenouti, jak asi vypadal v 15ti letech a majitel andělských očí,
tedy Honzaš zase předvedl, jak by to dopadlo, kdyby si nahněval svou kadeřnici. S takovou konkurencí jsme se my ostatní mohli jen těžko
měřit. Jinak se ples opravdu vyvedl. Orchestr českobudějovického rozhlasu rozhodně všechny posadil na záď. Ti pánové své řemeslo opravdu
ovládají a swing jim evidentně není cizí. Klobouk dolů, boys! Co se týče tanečních čísel, tak velice chyběla Stáňa. Boczelli naproti tomu
nezklamal a opět sebou flákl o zem. Nebo to byl Dědek. Nebo taky oba. Já už ani nevím. Nemaje sebou vycházkový stejnokroj, odebral
jsem se celkem brzy na lože a další dění mám toliko zprostředkované. Veliký úspěch slavil jeden náš spolubojovník, který nad ránem
obcházel ležení a budiv spící válečníky, domáhal se pryžového antikoncepčního prostředku. Pokud jsem správně informován, nakonec uspěl.
Budiž mu přáno.
Dalším účinkujícím na scéně víkendové podívané byla nějaká místní maminka, která doprovázena sestrou pátrala v našem táboře po své
plnoleté dceři. Dcera se nazývá Adélka a nedorazila v noci domů. Navíc, potvora, vypnula mobil. Toto divadlo jsem již sledoval
jako čiperný divák a velice mne pobavilo, jak byla všechna děvčata v táboře buzena dotazem, zda nejsou Adélka a zda nemají kostkovanou
sukni. Žádná Adélka se u nás nenašla. Dalším vyšetřováním bylo zjištěno, že inkriminovaná Aduš byla naposledy spatřena v doprovodu
lehké opičky, kterak shání nějakou marihuanu. Mezi našimi vojáky je obvykle k nalezení coby nejtvrdší droga kapitán Morgan, čímž jsme
Adélku vyloženě zklamali, načež jmenovaná opustila nudnou společnost militantních starců a odebrala se shánět hulení do Vertiga,
což je místní nálevna, kde je to fakt hustý.
Fakt hustou a k tomu čočkovou polévku jsme měli k snídani my a pak nastal čas balení a loučení. Křemže je nádherné místo a doufám,
že se tam zase vrátím a pokud možno s tímhle požehnaným kolektivem. Bohužel na tomhle víkendu chyběly některé populární tváře,
jako Stáňa, George, Míra z Brandejsa, moravský Bruder a snad i jiní. Rozhodně ale nechyběla veliká pohoda a jen doufám,
že Boczelli o tu nohu nepřijde. Byla by to veliká škoda, protože je to náš baletní pilíř.
S díky a láskou Jeníček

Zpět na přehled akcí