Brigáda Yoozooland 7.-8.III.

motto: Já s tím nic nedělám, Jeníčku, ale hlavně nechoď dolů!

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Tak, jak jsme loni náš zelený rok ukončili, tak jsme jej letos zase začali. Tedy prací. Původně se plánovalo, že tento víkend budeme rozličně dovádět na střelnici a plnit si všelijaké odznáčky, ale co čert nechtěl, velení si postavilo hlavu že technika chátrá, movitý inventář taky a že tedy uděláme brigádu. Když o tom tak zpětně přemýšlím, tak mám pocit, že to s tou střelnicí bylo celé od začátku bouda. Trochu mi to totiž připomnělo tu známou vojenskou metodu, kdy do cimry v kasárnách nakoukne desátník a zeptá se: "kdo umí psát na stroji?" A když se nějaký nedovtipný pitomec přihlásí, v naději, že zbytek vojny stráví v kanceláři, tak mu ten desátník řekne: "tak mazej do kuchyně škrábat brambory, jsou tam toho dva metráky!" Takhle nějak to asi bylo i s tou střelnicí. Velení napřed rozhlásilo, že se pojede střílet a ať se závazně přihlásí, kdo má čas a pojede. No a až jsme se my, nedovtipní pitomci přihlásili, tak nastala změna rozkazu a marškumpanie byla odvelena makat. Je to nesportovní a odsouzeníhodné, ale zase to přivedlo k práci nebývalý počet válečníků. Opravdu se nás tam tentokrát sešlo asi dvacet a na výsledku to bylo znát.
Já jsem opět velmi šikovně unikl hrozivým činnostem, jako je rozbíjení betonových odlitků patnáctiliberní puckou a byl jsem vyzván, abych si připravil nářadí lakýrnické, že prý budu zelenit vše, co bude málo zelené a tak se i stalo. Kompresor a stříkací pistoli mi na pracoviště přepravil Červ a mne samotného pak v sobotu ráno George. Chlapce jsme našli již kolem deváté hodiny v činorodém ruchu a abychom nebyli pomluveni, zapojili jsme se i my. George, chudera nešťastná, vyfasoval tu pucku a bylo mu zadáno rozmlátit nějaké stavební prvky a já jsem byl uklizen na půdu o rozloze knížectví monackého a tam jsem zahájil zelenění. Práce byla velice snadná, protože Ivor mi veškeré předměty určené k barvení pečlivě očistil a přichystal, takže jsem jen s velmi zaujatým a profesionálním výrazem plýtval barvou. Tu někde opatřil Fík, takže jsem ji já neplatil a tím pádem jsem plýtval s klidným srdcem. Navíc jsem věděl, že až barva dojde, tak s tím mohu praštit a oddat se nicnedělání. Bohužel Fík je pěkně vykutálený, takže barva došla až v něděli odpoledne.
Ze svého vyvýšeného stanoviště jsem také mohl nerušeně sledovat úsilí ostatních, kteří se zmítali po dvoře. Někteří demolovali různé části stavení, jiní to neřádstvo někam vláčeli na kolečkách, někteří porůznu rozebírali motorová vozidla a jeden mladistvý delikvent dokonce vyráběl meteorologickou budku! Byl na to hemžení věru pěkný pohled. Velitel pobíhal po celém areálu a dodával bojového ducha každému, kdo by snad ve svém úsilí polevil, či jinak umdléval. Mne naštěstí moc nebuzeroval, protože se mu asi nechtělo furt lítat do těch schodů.
Večer nás tma zahnala na tradiční pařbu do Péťovy dílny, kde jsem hojně požil rumu, kterýžto dodal samaritán Mandy, mající svátek. Nádherně jsem se připonalil a šel si lehnout. Díky péči našeho milovaného velitele jsem dokonce spal na posteli, protože mi někde nějakou sehnal. Je to hodný člověk.
Ráno jsme se bez odkladů opět vydali na svá pracoviště a ze všech sil finišovali, aby zadané úkoly došly svého naplnění dříve, než nás civilní život a velící manželky povolají zpět do nudného života v míru. Nakonec se toho udělalo opravdu hodně. K mému velikému údivu dokázali mechanici složit rozebraná vozidla zase dohromady a jejich vlastní motorovou silou je dopravit zpět na parkovací místa. Tomu bych býval předem nijak moc nevěřil, protože v sobotu rozebrali nač jen přišli a nechápu, jak to zase složili dohromady. Asi nějaké woodoo.
Demoliční čety vykonaly těžkou a záslužnou práci a rozšířily pojezdové plochy garáže a naše milované, leč poněkud zanedbané kuchyňské reaktory se pod Fíkovýma rukama změnily ve vymydlené družičky. Velitel nešetřil jásotem a radostnými obličeji a o to nám šlo v první řadě.
Domů mne a Mandyho dovezl hodný chlapec Červ a tu zelenou barvu už taky nesmrkám, takže všechno dopadlo dobře. Už se těším do Nadryb, jak budou všichni na tu naši nádheru čubrnět. Snad nás zase nějaký trouba nevyplaví naftou, jako loni.

Zpět na přehled akcí