Brusiči na Balkáně

motto: nějak prašno

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Náš dvoumetrový kamarád Fík se rozhodl, že nemůže již nadále žít bez přívěsného vozíku za nákladní automobil GMC. Na tom by nebylo nic podezřelého, protože takový vozík se může hodit. Podivné je, že Fík nevlastní nákladní automobil! Kam tedy bude vozík zapřahat nevím, ale není to moje starost, takže je mi to jedno. Moje starost naopak vznikla, když Fík vyhlásil brusnou a natěračskou brigádu části prvního družstva. Byl jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet, takže jsem samo sebou přislíbil účast. Fík mne vyzvedl v sobotu dopoledne v místě bydliště a kupodivu se opozdil jen o hodinu. Vzhledem k tomu, že jsem viděl k čemu se večer před tím schylovalo v Lazaretu, považuji to za solidní výkon. Takže jsem tedy přisedl k Fíkovi do auta a byl jím dopraven do nějaké exotické části Prahy, kde jsem nikdy před tím nebyl.
Tam Fík otevřel tajemná vrata do nějaké garáže a odhalil podivnou směs materiálu hutního, stavebního, natěračského, automechanického, jakož i jiného. Fík se do materiálu pohroužil a jal se vynášet na světlo boží roztodivné plechové díly, v nichž bylo lze rozpoznat součásti rozebraného vozíku. Místo dlouhých řečí mi vrazil do ruky rozbrusku a pravil: "bruš!" Tak jsem brousil. Práce šla poměrně dobře od ruky a vzhledem k tomu, že zanedlouho dorazil ještě Honzaš a poté i Červ, pracovalo se nám radostně. Rez i stará barva se nemohla ubránit zuřivému náporu drátěných kartáčů a chlapci nemají ve zvyku se s něčím mazat. Fík začal očištěné elementy pokrývat základní barvou, což byla situace poměrně komická, protože ho neustále zrazovala technika. Jeho stříkací pistole odmítala poslušnost a ani se ji nedivím. Nazval bych ji nejspíše šancojkem po sedmi mezích vyváleným, sto let nečištěným a kdyby takhle zaneřádil stříkací pistoli moji, asi bych ho vlastnoručně zaškrtil. Takhle jsem se ale jen tiše chechtal a sledoval jeho boj s technikou. Fík u toho mluvil hodně nahlas a některá slova jsem ani neznal. Myslím ale, že nebyla slušná. Naštěstí Červ přivezl z Řevnic ještě jednu pistoli, která sice vypadala dost podobně, ale nakonec se jim povedlo nějak z těch dvou smontovat jednu funkční. Velmi pozitivní na tom celém je, že už vím, komu NIKDY svoji stříkací pistoli nepůjčím. Ani za Eisenhowerovy trenky!
Takže jsme tedy brousili a brousili a naše tělesné schránky pokryla vrstva různobarevného prachu. Fík nás k tomu ještě čas od času přišpricl barvou a vůbec to bylo veselé. S těmi chlapci z prvního družstva se člověk opravdu nenudí.
Tak jsem, deníčku, na ten vozejček zvědav.

Zpět na přehled akcí