Střelby 1. družstva

motto: bezva - bezva - bezva

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Náš starostlivý velitel družstva, Jenda Češpiva svolal na tento víkend své družstevníky ku střeleckému výcviku. Nemohl jsem se dočkat, protože od posledních divizních střeleb jsem si nebouchl a už mne svrběly patróny. Navíc minule bylo na střelnici lidí jako much a moc jsem toho nenastřílel. Tak jsem ve čtvrtek nakoupil munici a nemohl se dočkat soboty. Moje drahá Helikoptéra se uvolila dopravit mne do Police (co by neudělala, aby se mě na dva dny zbavila, že?) a tak jsme vyrazili. Cestou jsme ještě nalodili Honzaše a uháněli do Sudet. Na střelnici jsme se sešli v poměrně úzkém kroužku a bylo mírně nepohodlné, že z šesti zúčastněných jsme byli čtyři Honzové. Honza Č. starší, Honza Č. synek, Honza Honzaš a Honza já. Ještě klika, že Češpiva nejstarší je Jirka a Pichaču je Petr. Ale inteligent zvládne i chaos.
Nicméně zpátky k průběhu radovánek. Po příjezdu jsme se krátce občerstvili kávou a vytrhli na střelnici. Měli jsme k dispozici tři pušky a pistoli a užili jsme si to až nad hlavu. Uspořádali jsme velice pohodovou soutěž a za krásného počasí se oddávali ničení papírových terčů. Stříleli jsme z velice sympatické malorážky, simonova a M1 karabiny na 50 metrů a výsledky byly vysoce nad průměr divize. Poté jsme zkrátili dráhu a ještě si trochu zatrénovali z pistole, což byla ČZ97B a ani zde se nám nedařilo špatně.Prostě jsme fakt dobří hoši!
Zatímco jsme se pálili ze všech hlavní, dorazili pánové Červ a Fík, kteří spolu byli vyzvednout Fíkův nový (66 let starý) motocykl Harley Davidson WLA 1942. Tím typem si nejsem nijak jist, ale snad jsem se moc nesekl. Motorku vytlačili z Tranzitu a celý kolektiv ji začal oblézat, osahávat, fotit a obdivovat. V duchu jsem si říkal, jak dlouho to Fík vydrží, než se na stroj vrhne se šroubovákem a samosebou nezklamal. Během několika málo minut již měl pracky tak černé, že by mu je záviděl i Bokomba Tlembelele z kmene Udakendavalasaranantarathéro. Jak jsem ti, deníčku, vyprávěl již dříve, Fík má neblahý zvyk rozebírat veškerou mechaniku uprostřed trávy. Nedokážu vysvětlit, jak je možné, že mu nikdy nakonec nechybí žádné šroubečky, podložky, či jiná havěť. Patrně v tom bude nějaké woodoo. Nebo má prostě syčák kliku.
Takže zbytek odpoledne ubíhal ve volných disciplínách. Kdo chtěl, ten střílel, kdo chtěl, ten se motal kolem grilu s klobásami (mimochodem výbornými), Fík skotačil kolem Harleye a Červ odjel na rande. Prostě nádhera. Večer jsme měli debatní kroužek, kde jsme plánovali rozličné novoty pro náš družstevní i divizní provoz a nakonec jsme popadali na kavalce a blaženě usnuli.
Ráno jsme provedli drobnou údržbu jedné maskovací sítě, která již byla poněkud olysalá. Vplétali jsme do ní nové jutové pruhy, což byl úkol poměrně nesnadný, protože Pichaču na ty pentle furt šlapal. Hrůza. Nakonec jsme ještě použili Fíka k zatlučení několika hřebíků do konstrukce střelnice. Ne snad, že bychom ty hřebíky zatloukali Fíkem, ale byly dost vysoko a kdo má Fíka, nemusí mít štafle. Finta.
Pak se opět vrátil Červ, tentokrát i se svou slečnou. Slečna se jmenuje Káťa a vysloužila tím Červovi přezdívku Škubánek. Nevíme, jestli se mu to líbí, protože jsme se ho neptali.
Nakonec jsme tedy všechno poklidili, pozamykali a vydali se k domovům. S Honzašem jsme se vnutili do Pichačova Jeepu a ten, ač brblal že nejsem dostatečně stylově oděn, nás dovezl až do Prahy. Je to hodný hoch, přestože není z našeho družstva. Ale co, nikdo není dokonalý.
Takže to byl, deníčku, opravdu vydařený víkend. Nemělo to jedinou chybu a už se těším, až tam zase vyrazíme.
Teda jestli nás pozvou.
rizzi-pizzi

Zpět na přehled akcí