Slaný

motto: zase vedle, Pavliku

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku.
Náš nejvyšší pán a vládce, tedy Jaroušek zavelel a my se vypravili do našeho oblíbeného Yoozoolandu. Tentokrát nebyly na pořadu dne žádné výbuchy, střelba, ani bratření s našimi milovanými velkoněmeckými nepřáteli, ale prozaická pracovní činnost. Velitel mi sdělil, že budu opalovat okna a tak jsem se na to řádně připravil. Zabalil jsem opalovací pistoli, špachtle, hromadu šmirglu, průmyslový vysavač a klubko rozličných odsávacích hadic, jakož i eroticky vibrující brusku. K tomu jsem přihodil mocnou leteckou tašku se svým skromným spacím a jiným majetkem a začal shánět, který nešťastník mne tam odveze. Chudák Tata. Vyhrál! Nevím jestli si připadal jako vítěz, ale když před naším domem skákal po kufru svého Elvise, v marné snaze nákladní prostor uzavřít, rozhodně mi tak nepřipadal. Nicméně se vše nakonec v dobré obrátilo a my mohli vyrazit. Tata sice pochybovačně pravil, že je zvědav, jak si s tím těch Elvisových 20 koní poradí a přitom se díval podezíravě na mou téměř stokilovou tělesnou schránku (drzoun), ale Elvis se zachoval jako hrdina a dorazil s námi na místo určení bez jakýchkoliv protestů.
Na základně se sešla velmi pestrá a nebojím se říci, že již tradiční sestava pánů a dámy. Kromě velitele seniora i juniora se přiřítil Fíkus s Honzašem, Červ, Dědek, já s Tatou a samosebou domácí mužstvo, tedy Péťa se Stáňou. Dorazil i Honza kuchařskej, kterého jsem do toho okamžiku neměl tu čest znáti a byla to chyba. Vaří tedy opravdu inspirativně. V pátek jsme provedli jen několik drobných přípravných činností, které sestávaly převážně z prací destrukčních. To nám šlo dobře. Pak jsme zasedli a za pomoci pivního sudu a Honzovy stravy prožili velice pěkný večer. Je vskutku zajímavé, jak k sobě přilnou lidé v zapocených montérkách. Mejdan to byl vynikající a kupodivu se šťastným koncem, protože jsme šli spát ukázněně jako lidi a ne jako minule v šest ráno. Asi stárnem.
Sobotní jitro přineslo kromě krásného počasí ještě Vituse, Ivora a Pichaču a také velice vydatnou snídani z dílny kuchaře - virtuoza. Bohužel pak následovala pracovní činnost, která se sice s lahodnou snídaní srovnat nedá, ale zase stmeluje kolektiv. Kromě toho u jídla nebývá taková legrace. My jsme s Ivorem opalovali v teple a pohodě dílny ta okna, zatímco zbytek kolektivu se zmítal na pracovištích podstatně hrůzostrašnějších. Škrábali, štukovali a malovali stěny, někteří nakládali na GMC suť a jiný sajrajt a druzí to zase z GMC vykládali a všichni byli po několika minutách zabarveni do různých odstímů šedi. Někteří chrchlali, jiní jen posmrkávali, ti nastydlí (Stáňa) chrchlali i posmrkávali a my s Ivorem opalovali okna. Myslím, že to musím mít u pana velitele fakt dobré a Ivor asi taky. Rozhodně jsme si ani jeden nestěžovali a zaujatě opalovali. Přitom jsme si hezky v klidu povídali a bylo nám dobře. Ještě lépe nám bylo pokaždé, když se k nám do dílny připlazil některý z ostatních kamarádů a na chvíli se zhroutil na židli a lapal po dechu. Bylo nám jich fakt líto.
Oběd sestával z obrovských bramboráků, zelí a uzeného masa a porce se nedala spořádat najednou. Honza se opět předvedl a na značnou dobu tak zcela paralyzoval naše pracovní úsilí. Karel Poláček napsal, že po českém obědě jest člověku seděti a tupě zírati! Pravdivost jeho tvrzení jsme dokázali všichni. Ale práce nás znovu povolala do válečné vřavy a mátohy se postupně opět chápaly svého náčiní a vrátily se na svá pracoviště. Odpoledne nám příjemně uběhlo a než jsme se nadáli a vytrávili, byl tu konec pracovního dne a Honza s večeří. Připravil těstoviny s masem a omáčkou a opět nás všechny odrovnal. Bylo to skvělé a velitel si přidal.
Sobotní večírek byl již hodně umírněný a bylo jasné, že vydatná strava, jakož i práce bojovníky odrovnaly. Seděli jsme v dílně, popíjeli pivo a jenom tak rozkládali. Všeobjímající pohoda a blaho.
Neděle se velice podobala sobotě, až na to, že k obědu byly šťouchané brambory a vepřové řízky, které si velikostí nezadaly s víky od popelnic. Jejich likvidační účinky na naše pracovní úsilí byly strašné. Ten Honza je agent abwehru! Po obědě se již začali někteří aktéři víkendu vytrácet do svých civilních obydlí, což jsme v podvečer nakonec udělali i my s Tatou. Nahňácali jsme se zase do Elvise a po tklivém loučení se odebrali ku Praze. V Dolních Chabrech mne Tata s úlevou přeložil do vozidla mé drahé Helikoptéry, kterážto mne dopravila bez závad domů. Doma jsem ucpal odpad u vany a vylágroval pračku. Tyhle víkendy prostě miluji.
Závěrem děkuji Stáně a Péťovi, kteří nás tři dny trpělivě snášeli ve svém domě, jakož i všem zúčastněným za parádní víkend. Příště jedu zase, pračka už funguje.

Zpět na přehled akcí