Červovy, Péťovy a Mandyho narozeniny

motto: slunce, seno, maso, pivo

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Tak jsem se včera vypravil do Řevnic, kde několik našich kamarádů slavilo narozeniny. Byli to pánové: Mandy, Péťa ze statku a podbrdský kulak Červ. Právě posledně jmenovaný poskytl odvážně a obětavě část svých latifundií napospas oslavě. Jednalo se o velice romantickou louku na břehu močálu, která se rozlohou blížila Karlovu náměstí. Vyrazil jsem ráno, byv naložen Georgem do jeho červeného autíčka a cesta nám uběhla bez mimořádných událostí a kupodivu i bez bloudění. Už jsme prostě velcí kluci! Po příjezdu na místo pařby se nám naskytl velmi zajímavý pohled. Uprostřed nedozírné rozlohy pokosené louky se plahočila drobná postava páně Červova, kterýžto zcela opuštěn a zapomenut sám stavěl skromný stan 4x8 metrů. Statečně zatloukal do země kladívkem kolíky velikosti kandelábru a ač působil dojmem mravenečka zapomenutého na fotbalovém hřišti, tvářil se optimisticky. To nechápu. Přivítal nás radostně slovy: "to je dost" a zapojil nás do stavby. Naštěstí krátce po nás dorazily posily z Vrchlabí, takže nás kulak nestačil schvátit. Vrchlabské hochy jsme viděli opravdu rádi, protože jejich součástí je i Will s výkonem bagru, takže nám odpadlo mnoho lopocení. Postavili jsme tedy stánek, nanosili doň rozličné rekvizity, jako výčepní zařízení a kyselé okurky, natáhli přívod elektrické energie a začali slavit. Bylo vidět, že borci si uvědomují náročnost úkolů, jež před námi stojí a začínali popíjet jen velice opatrně. I ostřílený bitevní konzument Hanzek se tvářil velice ustaraně a několikrát opakoval: "Já jen šnit! Já jen šnit. Na tom sluníčku - to bych byl za chvíli na ...!" A opatrnost byla věru na místě. Slunce začínalo pražit, nápojů bylo třeba zničit hodně a den teprve začínal.
Postupně přijížděli další a další hosté a oslavenci až se louka zaplnila davem rozjásaného lidu. Vyhrávala hudba, psi se rochnili v bahně močálu a národ popíjel a hulákal. Přítel Fík dovezl asi tak kubický metr různého masa a nekompromisně mne nahnal k jeho zpracování. Chlapci plánovali veliké grilování a bylo třeba flákotu nakrájet a naložit. Nakládání bylo velmi zábavné. Fík rozdělil maso do několika nádob, zanořil doň ruce a pak mne a Péťu nabádal: "nasyp tam tohle!" Pak to prohňácal, olízl si prst a zavelel: "kydni tam tohle!" Hňácání - lízání. "Vosol to!" Hňácání - lízání. "Kečup!" Hňácání - lízání. "Dobrý - další!" Nakonec přišly na řadu drobné odřezky masa, ze kterých bylo v plánu nadělat špízy. Tady jsem se bavil obzvlášť dobře, protože Fík se jal špičatit špejle. Jeho výkon ovšem zdaleka nejvíce připomínal kubánské mačetéros, sklízející cukrovou třtinu. Vzal špejli, položil ji na prkénko a fláknul do ní obrovským nožem, čímž ji sice kus odsekl, ale zároveň ji rozplácl a roztřepil. Bylo štěstí, že jsem šel zrovna kolem a této činnosti se ujal. Jinak nevím, nevím.
Oslava se mezitím změnila v banket olbřímích rozměrů. Všude stály hloučky debatujících, popíjejících, cpoucích se lidí a k dovršení pitoresknosti obrazu na louku vkráčelo stádo Červových koní. Vidět pestrou směsici rozjařených účastníků oslavy, mezi nimiž se volně a důstojně popásá houf noriků stálo opravdu za to. To vše, prosím, pár kilometrů od Prahy. Úžasné.
Měl jsem v plánu se odebrat domů posledním vlakem v jedenáct hodin a kupodivu se mi to povedlo. Nechtěl jsem budit nežádoucí rozruch, takže jsem se rozloučil jen s oslavenci Červem a Péťou. Mandyho jsem nechtěl rušit, protože zrovna hluboce rozjímal a utekl jsem na vlak. Krátce po půlnoci jsem se uložil ve své posteli a dnes ráno se v ní také šťastně probudil.
Skláním se v úctě před všemi, kteří tento krásný víkend připravili, protože to muselo dát spoustu práce a pobíhání. Zároveň musím poděkovat všem, kteří svou přítomností vytvořili výbornou atmosféru a všem, kteří nedorazili vzkazuji, že přišli o hodně!

Zpět na přehled akcí