Žíšov

motto: bitka v staré dobré skrýši

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Letošní jízda 26té pěší divize začala velmi povedeným víkendem v obci Žíšov, nedaleko Tábora. Sešli jsme se již ve středu odpoledne na statku kulaka Červa, kam mne dopravila moje Helikoptéra. Jistě se mne ráda zbavila, takže ani neprotestovala a jela. Na statku jsem zastihl Červa a Fíka, kteří ještě dokončovali drobné úpravy Červovy GMC. Trochu jsem se jim snažil pomoci, ale moje znalosti automobilů jsou dosti chabé, takže jsem jim hlavně radil. To zvládne každý. Červ pak ještě odjel za nějakými pracovními povinnostmi a my jsme s Fíkem osiřeli ve stodole. Čas jsme využili velice účelně a vypili jsme Červovi veškerou kořalku, kterou měl různě poschovávanou po náklaďáku.
Druhý den se na statku shromáždila pestrá společnost zelených mužíků, naložili jsme materiál na vozidla a vyrazili vstříc dobrodružství. Bylo jasné, že cestu do Žíšova neurazíme za jeden den a tak jsme rádi využili pozvání, kterého se nám dostalo od Honzaše, abychom noc přečkali v jejich trampském srubu, ležícím zhruba na půli cesty. Honzaš nás vedl silničkami a posléze lesními cestami, až jsme zastavili na romantické lesní louce, ozdobené sympatickým sroubkem. Domníval jsem se, že to je onen srub, kde budeme nocovat, ale mýlil jsem se. Byla to jen jejich sauna. Kýžený srub stál opodál a rozlohou připomínal Národní muzeum. Něco podobného jsem ještě neviděl. Trampové se činili. Sroubek má rozměry 10x10 metrů a je opravdu pohodlný. Ač nás bylo asi 15, bez problémů jsme se v boudě ubytovali a chvílemi se i hledali. Ozdobou interiéru je rozhodně bar, jakož i pianino, které, ač mírně rozladěno, pomohlo nám vytvořit příjemnou atmosféru mírového večera, před strašnou bitvou o Žíšov. Je to tam skvělé!
Zdaleka ne tak skvělé bylo rizoto, které jsme uhňácali k večeři, ale nebyly suroviny a válka vyžaduje oběti.
Ráno jsme se nalodili na naše koráby silnic, a ač někteří navrhovali zůstat v onom požehnaném místě navždy, vydali jsme se vstříc válečným hrůzám. Do Žíšova jsme dorazili v časném odpoledni a přestože zmoženi cestou, začali jsme hned budovat tábor. Velmi zásadním způsobem se projevil kolega Fík, který obvykle působí dojmem rozverným až laxním. Tady vyskočil z vozidla, očenichal terén a začal nás dost šeredně honit. Nikoho nenechal zahálet a nevídanou rychlostí zorganizoval dokončení hrubé stavby tábora. Ukázalo se, že byl patrně poháněn nějakou nadpřirozenou silou, protože ledva jsme byli s prací tak nějak hotovi, začalo lejt. Ovšem nám už to bylo tak nějak jedno.
Fíkova předvídavost při stavbě tábora umístila naši kuchyni pár metrů od té velkoněmecké, takže jsme si mohli vyměňovat poznatky, jakož i pochutiny. Nepřátelský kuchař Piňos, mimochodem starý airsoftový soudruh ve zbrani, vytváří velice hodnotné pokrmy a je velmi užitečné být mu nablízku. Krom toho má obvykle po ruce i nějakou tekutou podporu myšlení. To se cení!
Zbytek divize, včetně velení dorazil v odpoledních hodinách a kolektiv se stal kompletním. Páteční večer tak probíhal opět ve znamení všeobjímající pohody a romantiky, jenž zdobí soumrak dne v táboře bojovníků. Kuchyně sálala domácím teplem, velkoněmecká elektrocentrála tiše pobrukovala, žíznivci se odebrali do vsi na pivo a všichni se tetelili blahem.
Druhý den se již vše chystalo pro nadcházející bitvu. Občané Žíšovští pojali akci velkoryse a naší bojové ukázce předcházelo několik jejich vlastních bitev, vedených v duchu švejkovské recese. My jsme měli přijít na řadu až nakonec a tak se i stalo. Vynikající představení našich velkoněmeckých protivníků narušil útok Rudé armády a ta, ač odražena, připravila půdu pro totální zmar okupačních jednotek, způsobený silami americké armády. Prostě žvejkačky zase vyhrály.
Bylo to senzační. Dokonce jsme se objevili i v tisku. Všichni byli průběhem soboty rozjařeni a věnovali se rozličným zábavám. Nejoriginálnější bylo patrně promítání filmů v polním biografu americké armády. Fíkus & Co. někde splašil promítačku muzejních filmů a naši nepřátelé z třetí říše dodali elektrickou energii. Na programu byl dokumentární film z války (jak jinak) a poté archaický western. Potíž byla asi jen v tom, že okolní teplota klesla někam ke dvěma stupňům a promítačka jela velice pomalu. Filmy se tak promítaly s podstatným zpomalením, ale vzhledem k tomu, že zpomalení jsme byli po požití nápojů všichni, nikomu to nevadilo. Jen z moravské sekce se ozvalo: "kurňa, tož toto bude dlóhé biják!" Nakonec to dalo vzniknouti dalšímu mottu o staaarééé, dooobrééé skrýýýšiii.
Já jsem ten večer strávil z valné části u skomírajícího ohně s kamarádem Krtkem, kdež jsme kolektivně hodnotili nelehkou roli otce rodiny. Je to potíž a byla mi zima!
Nedělní ráno bylo romanticky zamlžené (viz foto) a tábor se probouzel jen velmi zvolna. Fík spal ve velkoněmecké kuchyni, já jsem bloumal s fotoaparátem po válečných leženích a angličani ještě pařili.
Helikoptéra mne vyzvedla někdy kolem poledne. Chlapci pokračovali ještě celý týden v jízdě po jižních Čechách a jejich zážitky již nemohu popisovat. Já jsem byl rád, že jsem doma.
Milý deníčku, tohle bylo fajn.
rizzi-pizzi

Zpět na přehled akcí