Divizní střelby v Horní Polici

motto: Hodně čekání - málo střílení

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Tentokrát jsme vyjeli na střelnici do Police. Střelnici spravuje místní střelecký klub a nachází se v půvabné lokalitě sličných Sudet. Nás tam pozval kolektiv Češpivovců, abychom si tam odbyli divizní střelby. Střelby byly naplánovány již dlouho a já, coby milovník dýmu ze střelného prachu jsem se převelice těšil. Maje v živé paměti senzační zážitky ze střelnice v Lukové, kde pro nás George organizoval pistolnické víkendy, vyrazil jsem pln očekávání. Střelnice sama je perfektní. Délka umožňuje střelbu z dlouhých zbraní a klubovna stojící opodál skýtá bezvadnou základnu k posezení, jakož i noclehu. Páteční večer také proběhl v družné zábavě všech zúčastněných, i když zdaleka ne tak bujaře jak je v tomto kolektivu zvykem. Všichni se šetřili na sobotní střílení a šli ukázněně spát poměrně brzy. V sobotu ráno jsem vyskočil z bidélka, obalil se rozličnými zelenými oblečky, opásal se řemením a hlavu si pokryl slušivou helmou. Nedočkavě jsem podupával před klubovnou v očekávání věcí příštích a lačně hleděl ku střeleckým stanovištím. Velitel divize se ale rochnil ve spacáku a zjevně neměl v úmyslu ho opustit tak brzy. Když tak nakonec učinil, dopoledne bylo v plném proudu. Zatímco jsem si okusoval netrpělivě nehty, velitel pokojně snídal. Ve chvíli, kdy jsem byl již na pokraji nervového zhroucení, způsobeného dlouhým čekáním, započala procedura organizování. Byla velmi důkladná a složitá a nepochopil jsem z toho ani zblo. Pak došlo k odbornému výcviku vojáků, kteří nikdy nestříleli a my ostatní jsme seděli v okopu kolem vyhaslého ohniště a čekali. Čekání bylo o to delší, že jsem si již nemohl hrýzti nehty, protože mi už žádné nezbyly. Když se konečně novicové dostatečně seznámili s bezpečností na střelnici a principem fungování střelných zbraní, došlo i na střílení. Byli jsme postupně odveleni do střeleckého stanoviště a 7x vystřelili na terč. Pak jsme se vrátili do okopu a zase čekali. Čekání již nebylo tak dlouhé, ale žádný fofr to také nebyl. Pak jsme si zase sedmkrát vystřelili z jiné pušky a opět usedli. Nakonec se sedm ran odehrálo z pistole na 25m a byl konec.
Pozitivní bylo, že jsem si konečně mohl trochu zastřílet ze své nové M1 karabiny. Sice to nebyl žádný koncert, ale na první rande to bylo docela dobré. Holka se chovala docela vstřícně a rozhodně si na sebe zvyknem.
Závěrem děkuji chlapcům, kteří se starají o střelnici v Polici a doufám, že až budou pořádat nějakou střílečku nebo brigádu, tak mi dají vědět. Přijedu rád s puškou, nebo s montérkami

Zpět na přehled akcí