Zdice

motto: živoucí muzeum plné zelených exponátů a exemplářů

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Tak jsem byl zase o víkendu na výletě s chlapci od dvacáté šesté pěší divize. Tentokrát jsme jeli do Zdic. Bylo nám řečeno, že akce bude spíše muzeálního charakteru a tak to i dopadlo. Nikdo po nás nechtěl žádné výbuchy a střelbu, pouze překrásný tábor - muzeum pod odkrytým nebem. To nebyl žádný problém, takže jsme v Řevnicích naložili vozidla a vyrazili.
Slíbil jsem ti, deníčku, že ti budu průběžně popisovat své nové kamarády. Nyní je vhodná chvíle, abych ti připodobnil Míru z Brandejsa! Je to tyran! Jak jsem dospěl k názoru, že Míra je tyran? Takto. V Řevnicích má sídlo náš kamarád Červ. S jeho latifundiemi sousedí velice přívětivá restaurace, slyšící na jméno: "U Rysů". V restauraci U Rysů mají nejen interiér, ale taky předzahrádku a v ní jsme se po naložení veškerého materiálu usilovně občerstvili. Zdice jsou za rohem, co bychom si nedali! Jenže člověk míní a historická vozidla mění. Po požití asi pěti pif se ozval rozkaz k nasednutí do vozidel a my uposlechli. Coby pěšák začátečník jsem se vmáčkl do automobilu typu Dodge, jehož vlastníkem a řidičem je právě Míra z Brandejsa. Seděl jsem na něčem, co mě velice tlačilo do kostrče a užíval si jízdu dobovým vozidlem. Již po několika minutách se ovšem moje pozornost soustředila na neodbytný tlak v oblasti močového měchýře. Nesměle jsem se rozhlížel a snažil se vypozorovat, jestli některý ze spolucestujících nemá podobný problém, ale vypadali všichni spokojeně a vyčůraně. Trochu jsem se začínal potit. Po několika útrpných kilometrech jsem nadhodil otázku, zda nezastavíme na pispauzu. Nikdo nereagoval. Tutéž otázku jsem položil po nemnoha kilometrech znovu a bylo mi šoférem řečeno, že máme zpoždění a že jen přibrzdíme. Pak už jsem se na Míru obracel zcela adresně a žádal ho, aby zastavil, protože jsem na pokraji smrti pomočením. Nezastavil! Místo toho se jal vyprávět nějaké velmi nezajímavé historky, které by mne za jiných okolností velice zajímaly a k mému utrpení byl zcela hluchý. To ovšem nebyl konec. Po průjezdu Zdicemi se solidní asfaltka změnila v polní cestu a já začal trpět jako zvíře. Každý drnc jsem prožíval coby dýku, vraženou mi do útrob a každý výmol zdál se být hřebem do mé rakve. Nezapomenu! Po příjezdu na místo určení jsem se vypařil a mým spolubojovníkům asi přišlo nefér, že jsem se nezúčastnil prvních fází vykládání. Je mi to líto, ale musel jsem vyčůrat pět pif a to chvíli trvá.
A co se týče Mirka z Brandejsa, je to subtilní chlapík opatřený brýlemi a automobilem Dodge. Je vybaven mnoha druhoválečnými znalostmi, které rozdává rád a bez doprošování a nezastavil!
Ta akce proběhla bez nějakých výrazných událostí a my měli možnost si nacvičit různé vojenské aktivity. Rozhodně na škodu nebyl nácvik zostřené strážní služby, kdy se mi velice hodily zkušenosti z lidové armády a i velice blízké sousedství s armádami velkoněmecké říše, jejichž kuchyně se nám neustále přibližuje.
Milý deníčku, nemohu se dočkat jara příštího roku.


Zpět na přehled akcí