Žíšov

motto: a kule liš - ku trefila

Zpět na přehled akcí

Milý deníčku!
Byl jsem na své druhé reenactingové akci s dvacátou šestou pěší divizí a představ si, že mne zařadili do prvního družstva. Jsou tam bohužel samí chlapi, ale to jsou vlastně i v těch ostatních, takže je to jedno. První družstvo! To zní hrdě. Doufám, že mne později nepřeřadí někam jinam. Třeba u toho moravského družstva bych mohl mít problém s jazykovou bariérou. Tuhle jsem od nich slyšel větu: "Typi čokó ké!" Fakt nevím, co to může znamenat, ale napadlo mne, že bychom je mohli využít jako kód Navajo! Náš kód Moravaho by taky jen tak někdo nerozlóskl.
Tahle akce se odehrávala v obci Žíšov, nedaleko Veselí nad Lužnicí. Chlapci tam přijeli po týden trvajicí pouti Jižními Čechami a mne tam přivezla moje drahá Helikoptéra. První, čeho jsem si všiml bylo, že chlapci jsou trochu cítit! Zprvu jsem se bál, aby mou vůni Barbusu nepovažovali za příliš zženštilou, ale nikomu to nevadilo. Asi už neměli čich. Udělalo mi radost, že mne přivítali jako svého, tedy slovy: "nečum a jdi nabíjet pásy do kulometu!" Pochopil jsem, že mne již považují za člena kolektivu, když mi dali tak důležitou práci. Byl to hřejivý pocit a měl jsem dost času si ho užít, protože ty pásy byly nové a ty patrony tam šly dost neochotně. Inu začínat se musí od píky.
Poněkud mne zaskočila skutečnost, že většina příslušníků divize jaksi přilnula k několika slovním obratům, jejichž prostřednictvím vyjadřovala prakticky cokoli. Téměř veškerá podstatná jména byla nahrazena slovem "kuleliš" a ta podstatná jména, která nebyla nahrazena slovem "kuleliš", byla nahrazena slovem "liškule"! K tomu si většina kamarádů tak nějak mimoděk pobrukovala nějakou neurčitou melodii. Napřed jsem se domníval, že je to reakce psychiky na přestálé útrapy týden trvající cesty, ale po čase jsem se dozvěděl, že se jedná o prostonárodní popěvěk, který chlapcům učaroval při jedné veselé večerní pitce. Byl jsem rád, že se nejedná o nic nakažlivého, leč jen do doby, kdy jsem zjistil, že to posedlo i mne. (Teď už to zpívá i Helikoptéra)
Vlastní přestřelky jsem se nezúčastnil a na vlastní žádost jsem zůstal střežit tábor. Měl jsem tak dost času procházet se základnou a pobrukovat si: "a kule liš-ku trefila."
Minule jsem ti, deníčku, slíbil, že ti popíšu další členy tohoto občanského sdružení. Neměl jsem mnoho času k seznamování, protože má účast na akci byla poměrně krátká, ale pokusím se.
Díky zařazení k prvnímu družstvu jsem měl tu čest se seznámit s jeho velitelem, štábním seržantem, Honzou Češpivou. Tento bojovník náleží celým srdcem k blackhandům a jestliže jsem minule hovořil o Červově vášni pro šmír, pak u Honzy se jedná o posedlost. Jak jsem vyrozuměl, zabývá se cele remontováním různých šrotů a jejich následovným navracením k životu v podobě půvabných zelených vozidel. Myslím, že až bude mít každý člen divize vlastní zelené auto, ztratí Jenda smysl života a najde si jiného koníčka. Třeba sbírání motýlů. Honza je další modrooký blonďák, ale co čekat od hocha ze Sudet. Minule jsem ti, deníčku, zapomněl podrobněji popsat Fíka. Možná je to také tím, že je těžko popsatelný. Tato skutečnost je dána již faktem, že kdykoli se snažím si ho pořádně prohlédnout, začne mě bolet za krkem. Nevím, čím ho doma krmili, ale nějak jim, chlapec, přerostl. Jeho největším koníčkem je asi benzín a sirky. Nevšední péče, kterou věnuje kuchyňským sporákům a benzinovým lampám je příkladná a lehce hraničí s pyrománií. Je to ovšem velmi užitečná vlastnost, protože sporáky jsou již letité a občas mají své vrtochy. Bez Fíkovy touhy po požárech bychom patrně byli o hladu a potmě. Trochu mne udivuje, že veškerá jemná mechanická zařízení rozebírá obvykle uprostřed vzrostlé trávy, ale kupodivu vždycky všechny součáskty v podrostu najde, takže je to jeho věc.
Další charakteristiky si nechám na příště. Teda pokud mne sebou příště zase vezmou.
Noc před odjezdem nám dost pršelo, ale podařilo se nám jeden stan složit ještě za sucha a protože hodně lidí již odjelo do civilu, vešel se zbytek divize na noc do jídelny. Nakládali jsme to všechno trochu vlhké, ale taková je válka a musíme být na sebe tvrdí. Když jsem ale viděl, jak se hoši balí do všemožných údajně nepromokavých oděvů a nasedají do otevřených vozidel a na motocykly, byl jsem rád, že pro mne přijela Helikoptéra vyhřátým osobním vozem, nedávno vyrobeným. Musíme být na sebe tvrdí, deníčku, ale vocaď pocaď!


Zpět na přehled akcí