Operace Normandie

operace: Normandie, lokalita: od Honfleur po St.Lo, datum 3.-7.VI.04, účastníci: Petřa, George, Jeníček

motto: strašnější, než bzukot kulky - zapařit si obě půlky

Sláva, nazdar výletu. Tak jsme si na stará kolena koupili zájezd k móři. A že jsme se u toho chtěli taky vzdělávat, tak jsme jeli do Normandie. Ono je to tam celé prolezlé gotikou a zajímavou lidovou architekturou a kam oko pohlédne, tudy kráčely dějiny a jiná verbež. Rodí se tam různí dobyvatelé, jako třeba Vilda (ten napráskal anglosasům), nebo tam někdy dělají táboráky z lidí (na to dojela třeba ta holka z Arcu) a když nemaj holky, tak tam pálej calvados. Ten jsme si nekoupili, protože byl drahý, ale koupili jsme si místní pivo. To sice nebylo drahé, ale zato bylo za všechny prachy. George s tou plechovkou statečně zápasil asi hodinu a tvářil se dost nešťastně. Musel to pak zapít čtyřmi Gambrinusy, aby vyhnal z huby chuť žab a lanýžů. (Čert ví, z čeho to svinstvo vařej) No a když už jsme teda obdivovali tu gotiku a malebné vesničky, tak jsme taky hodili voko na ty jejich pláže. Původně jsem se domníval, že tam kdysi pořádali nějaké vodácké závody, ale pak jsem se dozvěděl, že prý se tam nějak střílelo. No člověk se furt učí!
Tak takhle nějak to asi viděla ta průvodkyně zájezdu. Paní byla překvapena už v Praze, když zjistila, že má plný autobus chlapů. Jely s námi jen čtyři hlídací manželky. Druhé překvapení prožila průvodkyně při zjištění, že nám nejde ani tak o kostely, nákupy a mlékárnu v St.Lo, jako o vyloďovací sektory, místa výsadků a stařičké veterány. Poněkud znejistěla a lehká nervozita jí vydržela až do Prahy. Organizace celé akce byla poněkud chaotická a to tomu bordelu ještě dost fandím. Spoustu věcí jsme neviděli, protože cestovka nějak zapomněla akreditovat zájezd a taky proto, že Francouzi v neděli nepracují. To, že jsou zaměstnáni v muzeu vylodění a že právě probíhá šedesáté výročí, je jim dost u kostrče. Neděle je neděle a žáby by vystydly. Co se týče účastníků zájezdu, tak kromě nás tří pomatenců tam byli ještě Rangers z Jablonce a pak roztomilá směsice občanstva. Nejzajímavější byl určitě jeden, asi stoletý dědeček, který se nám neustále ztrácel, usínal v cizích pokojích a mně ukradl pár špinavých fuseklí. V Arromanches jsme dokonce museli vytvořit několik LRRP a pročesávat celé město, abychom dědulu nenechali napospas osudu. Nakonec ho eskortovali nějací Jugoslávci, kterým se dobýval do autobusu. Patrně ho přivábil slovanský jazyk. Takže Arromanches znám dost dobře, protože jsem ho drobným poklusem prorejdil asi třikrát. V dusném vedru, nasyceném hnilobným puchem (Petřa to láskyplně nazýval vůní moře) to byl docela obstojný výkon. No hlavně, že se děda našel. George ho ihned přezdil na SVOPa (svévolné opuštění posádky*) a tato přezdívka mu vydržela až do návratu.
Když pomineme poněkud fatální účinkování cestovní kanceláře, tak mohu zodpovědně prohlásit, že to bylo senzační. Vidět na vlastní oči Omahu, Ste-Mere-Eglise, Arromanches, veterány Overlordu a to všechno kolem je skvělé. Každému to vřele doporučuji, ale ne s cestovní kanceláří.
Koukněte se radši na fotky!
*pozn. pro modré knížky, civilkáře a podobné hipíky

SEZNAM AKCÍ 2004
ZPÁTKY NA ZÁKLADNU
FOTKY Z AKCE